Takto začíná učebnice Astronavigace, kterou píši:

Slyším-li slovo astronavigace vždy si vzpomenu na Doc.Szczepanka .-přednášejícího profesora Vysoké Námořní Školy v polské Gdyni. Tento výjimečný člověk a přednášející ve mě během mého studia zanechal hluboké stopy. Zapamatoval jsem si snad vše, co nás kdy naučil. Úvod do nového tématu obvykle začínal. „Panowie pamientajcie“ – pánové pamatujte si -. Jeho poutavé přednášky, které jsme nábožně poslouchali, ve mně vzbudily velký zájem a chuť vše co je v astronavigaci možné si v praxi odzkoušet. Teorie astronavigace v podání pana docenta silně připomínala témat pro zamilovanou dvojici za krásné teplé letní noci, provoněné vůní tropů.
Na rozdíl od mála předmětů je na astronavigaci krásné sama teorie. Měření výšek nebeských těles sextantem je obrovskou romantikou starých zapomenutých dob. Pochopení způsobu teorie měření a výpočtu v astronavigaci považuji za nezbytné, zajímavé a velmi žádoucí. Skutečný námořní navigátor nikdy nepřijímá žádná dogmata. Pokud by tak činil, zásadně by se zpronevěřil zásadám navigace samé. Nebyl by totiž schopen kontroly a posouzení svých výsledků. A takové výsledky by pro vedení lodi byly nikdy použít nesměl.
Myslím, že nejlepší cestou k pochopení astronavigace jako předmětu je vrátit se v historii tam, kde sama myšlenka využití nebeských těles pro řízení lodí vznikla.

1, Jak k tomu vlastně došlo.

Lidé si v dávných mořeplaveckých výpravách kladli důležité otázky. Kde se nalézáme? Jak se na nalezené místo opět vrátíme? Jak se z výpravy dostat bezpečně zpět domů? Jak daleko se od domova nalézáme jak dlouho bude cesta trvat? Kde jsou ukryta navigační nebezpečí?
Nebeská tělesa ve všech dobách vždy lidstvo magicky přitahovala. Egyptští kněží dokázali spočítat zatmění slunce a ovládat lid. Astronomická pozorování dávno před vznikem astronomické navigace mimo jiné vedla k postřehu, že pro dané místo na Zemi je typické postavení nebeských těles na obloze, které se u mnohých z nich periodicky opakuje. Je jisté, že jedním z prvních praktických astronomických postřehů bylo sledování slunce, měsíce a známé hvězdy Polárky. Slunce ráno vyšlo v poledne bylo nejvýše a večer zapadlo. Měsíc nebyl vidět, dorůstal, byl v úplňku, couval a zmizel aby se opět za nějaký čas na obloze ukázal. Polárka v daném místě na Zemi nikdy zásadně neměnila nad obzorem svou výšku.........